Vezměme si libovolnou skladbu, která se vám líbí, od vašeho oblíbeného umělce – ano, dokonce i tu vaši – a podívejme se na ni společně. Píseň, kterou jste složili, napsali k ní text a nahráli ji, je hotové dílo. Toto dílo se skládá ze dvou částí. Každá originální píseň je rozdělena na skladbu a její nahrávku. Vždy existuje jedna skladba, ale ta může být nahrána několikrát a vzniknou tak různé nahrávky.

Termín skladba odkazuje na jedinečné vlastnosti, které tvoří skladbu: melodii, text a její strukturu. Ty společně definují skladbu a vlastnictví – autorství – takové písně patří skladateli. Skladatel i jejich vydavatel vybírají autorské honoráře, které vyplývají z majetkových práv ke kompozici. Jsou to mechanické a výkonnostní licenční poplatky.

Když je skladba zaznamenána, představuje jednu konkrétní nahrávku skladby. Toto je tzv. master. Každá skladba může mít mnoho různých nahrávek, tzn. živé verze, covery, remixy atd. Tyto nahrávky mohou být majetkem různých osob. Každá verze může být vlastněna např. labelem nebo umělci. Generuje autorské honoráře, které se dělí na honoráře za digitální výkon a výnosy ze záznamů, a ty jsou shromažďovány distributorem a (nebo) labelem.

Jak vidíte, skladba, kterou jste napsali, generuje peníze, když je užita – poplatky z licencí. Ať už jste autor písní, skladatel, člen kapely, DJ, filmový nebo televizní skladatel, můžete vybírat své autorské honoráře. A dokud nepodepíšete smlouvu s publishing label (nakladatelem) nebo smlouvu o administrativní správě vašich práv, budete považováni za svého vlastního nakladatele.
Pojďme se tedy podívat na to, jak se vám honoráře shromažďují a vyplácejí.

Když napíšete skladbu a nahrajete ji nebo si ji zaznamenáte do hmatatelné podoby, autorský zákon vám jako autorovi skladby připíše vlastnictví díla. Duševní vlastnictví znamená, že máte výhradní práva udělit nebo zamítnout reprodukci, distribuci nebo provedení vaší písně. Máte také právo vytvořit odvozené dílo nebo vystavit své dílo veřejně.
Když je vaše práce užita veřejně, začne generovat licenční poplatky. Vaše licenční poplatky se však neshromažďují automaticky. Chcete-li své autorské honoráře vybírat, musíte je správně zaregistrovat u příslušných správců.

Zákon o autorských právech uděluje autorská práva tvůrci původního díla automaticky. Autorské právo na dílo je rozděleno na dvě části – poloviny – zvukový záznam a kompozici. Vlastnit dílo jako své duševní vlastnictví začínáte okamžikem, kdy je vaše dílo dokončeno a existuje v hmatatelné podobě, jako je ukázka nebo notový zápis apod.
Doporučujeme však zaregistrovat svá autorská práva u svazu autorů ve vaší zemi. Formální registrace autorského práva chrání vás a vaše duševní vlastnictví a kdykoli máte pochybnosti, vyhledejte právní radu nebo se obraťte na Ochranný Svaz Autorský. Tento krok je ještě důležitější, pokud na skladbě pracovalo více spoluautorů. Kdykoli pracujete se členy kapely, producentem nebo aranžérem, každý z vás vlastní určité procento skladby a vydavatelských práv a každý z vás má nárok na podíl z popletků z licencí na základě svého podílu vlastnictví.

Kolaborace, známá také jako spoluautorství, je situace, kdy pracujete na písni společně s někým jiným v určité funkci, například s členem kapely, producentem, aranžérem nebo kolegou skladatelem. Jak jsme vysvětlili v části o autorských právech, každý spolupracovník si nárokuje určité procento skladby, což ho opravňuje k podílu na výnosu z licenčních honorářů z písně.
Aby bylo možné stanovit rozdělení mezi spolupracovníky, musí všichni autoři souhlasit a podepsat dohodu o rozdělení autorských majetkových práv, což je dohoda, která uvádí toto procentuální „rozdělení“.
Ačkoli formální registrace autorských práv není zcela nezbytná k tomu, aby byla skladba uznána jako vaše duševní vlastnictví, je velmi užitečné mít podepsaný list o rozdělení autorských majetkových práv pro případ, že se někdy ocitnete v soudním řízení týkajícím se užívání tohoto duševního vlastnictví. Jakmile tedy budete mít pocit, že píseň, na které společně pracujete, je hotová, nezapomeňte se se svými kamarády domluvit a rozdělení autorských majetkových práv sepsat a podepsat.
Rozdělení autorských majektových práv se děje z písně jako celku. Mezi melodií a texty atd. se již nerozlišuje. Ale než vydáte svou píseň do světa a budete chtít začít sbírat své autorské honoráře, je důležité tuto část vyřešit!

Ultimátní definicí publishingu, tedy hudebního nakladatelství, je zpeněžování hudby jako držitel/správce autorských práv. Takové ‘obchodování’ může nastat v různých kontextech.
Hudební nakladatel jako publisher je společnost, která přijímá platby jménem autorů a skladatelů, když jejich skladba vygeneruje příjem z licenčních poplatků.
Publishing deal, resp. dohoda s nakladatelem, zahrnuje administrativní správu vašich práv, což je ta nepříjemná část celého průmyslu – registrace písně u kolektivních správců, u poskytovatelů digitálních služeb, a vydávání licencí.
Co-publishing deal, obecně nejtradičnější typ smlouvy s nakladatelem, znamená, že se váš hudební nakladatel snaží maximalizovat komerční využití vašich děl. Za to si obvykle nárokuje procentuálně určenou část vašich honorářů z licenčních poplatků. Umělec si však ponechává svůj podíl autora. V rámci takového dealu obdrží umělec obvykle také zálohu na budoucí licenční poplatky.

Když je vaše skladba nějakým způsobem nebo formou veřejně užita, generuje honoráře. Vaše tantiémy jsou procenta z tohoto zisku a nárok na ně mají autor nebo vlastník práv při každém použití jejich duševního vlastnictví. Ze zvukového záznamu jsou generovány různé autorské honoráře – které jsou shromažďovány a vypláceny vaším labelem nebo distributorem, a ze skladby jako takové jsou generovány další honoráře.

Hudební licence je právní dohoda, která dané osobě uděluje svolení k užití díla za stanovených podmínek a pro stanovené účely. Licence vydávají svazy kolektivní správy, které rovněž sledují užití hudby, která je u nich registrována, a poté vyplácejí autorské honoráře.
Účelem hudební licence je vydělat vám peníze jako skladateli a také chránit nabyvatele licence před jakýmikoli důsledky z nelegálního užití díla.
Existuje mnoho typů licencí, ale jedna důležitá věc je vědět, že nemění stav vlastníka autorských práv.
Chcete-li zpeněžit svou hudbu globálně, je dobré se rozhodnout, zda se registrovat u svazů kolektivní správy mezinárodně, abyste mohli sledovat a vybírat honoráře za užívání vaší hudby (pozn aut. OSA v ČR vybírá tantiémy mezinárodně, neznamená to však, že si je v jiných teritoriích nemůžete vybírat sami/přes jiného správce).
Taková administrativa je velice složitá, vyžaduje množství dat, mnoho kódů a identifikátorů, ale je středobodem hudebního nakladatelství.
Výše licenčních honorářů kolektivních správ se liší v závislosti na tom, při jaké příležitosti nebo za jakých podmínek je vaše hudba užita. Výše honorářů také závisí na teritoriu a jsou předmětem pravidelných vyjednávání.

I když pochopení toho, jak vyjednávání o licencích funguje, může působit odstrašujícím dojmem, to, jakým způsobem jsou vypláceny autorské odměny, je o něco snazší pochopit.
Skladatelům jsou vypláceny tantiémy a my se podíváme blíže na honoráře z výkonu práv, mechanické odměny a licenční honoráře za mikro-synchronizaci.

Autorské odměny se generují pokaždé, když je skladba užita veřejně. To neznamená jen živý přednes při vystoupení umělce nebo jako cover jiným umělcem, ale také jako nahraná verze na veřejném místě: v televizi, rádiu, v klubu, v restauraci, baru, výtahu, v supermarketech, obchodech, posilovnách, internetových rádiích (např. Pandora), streamovacích službách (např. Spotify, Apple Music) atd.
Licenční poplatky vybírá kolektivní správce. Umělec či autor je přidružen k jednomu z mezinárodních svazů kolektivní správy, tzv. PRO (performing rights organisations) či CMO (collective management organisation), kde registruje svá díla, a jejich organizace kolektivní správy vybírá jejich podíl autora či spoluautora a podíl vydavatele z vybraných výkonných honorářů, a vyplácí mu je.

Mechanické tantiémy se generují, když je skladba reprodukována jako fyzická kopie nebo v digitálním formátu, jako je mp3 nebo stream. Existuje několik typů médií, které se považují za mechanickou reprodukci, a každé z nich má jiný proces výběru a výplat: záznamy (například vinyl nebo CD), digitální stahování, streamy na interaktivní streamovací platformě (Spotify), vyzváněcí tóny, nahraný cover písně, filmové soundtracky atd.

Autorské odměny z licencí na mikro-synchronizaci a za obsah vytvářený uživateli se vybírají z užití vaší hudby tehdy, když je synchronizována s audiovizuálním médiem v malém použití, nebo na platformě jako YouTube, Vimeo nebo TikTok, kterou označujeme jako UGC (platformy s obsahem generovaným uživatelem). Tyto platformy mají své podmínky užití a z nich plynou určitá omezení, a s těmi je nutné se seznámit. Monetizace platforem UGC se liší od DSP – poskytovatelů digitálních služeb, tím, že generují poplatky jak z výkonu, tak mechanické poplatky pro skladatele a nakladatele.
Z toho vyplývá – zapojte do své marketingové strategie své fanoušky a požádejte je, aby vytvářeli obsah s vaší hudbou a maximalizovali tak vaše licenční poplatky na těchto platformách.
Jako vlastník autorských práv máte také právo povolit, aby byla vaše hudba zobrazována, přetištěna nebo nabízena k prodeji jako notový záznam chráněný autorskými právy, jako text, jako akordy pro hru na kytaru nebo ve zpěvníku. To jsou odměny z licencí na tisk.

Umělci někdy nerozumí systému licenčních poplatků a distribuují své písně, aniž by je zaregistrovali u své přidružené kolektivní správy. Nebo je zaregistrují nesprávně, nebo nemají vydavatele a podceňují tuto administrativní práci.
V těchto případech je výplata licenčních odměn přerušena. Tyto odměny se dále shromažďují, ale kolektivní správa nemá dostatek informací a údajů k jejich vyplácení. Odměny ukládají, obvykle až 3 roky, a skladatel si je může nárokovat zpětně, jakmile přerušení napraví. Říká se jim retroaktivní tantiémy.
Existuje velké množství odměn z licenčních poplatků, které nemohou být správně připsány, nebo které nejsou vybrány. Z těchto nepřidělených tantiémů se stane tzv. Černá skřínka. Po nějaké době jsou tyto honoráře vyplaceny přidruženým členům svazu autorů na základě jejich podílu na trhu. To znamená, že slavná jména hudební scény dostanou zaplaceno z peněz, které vaše hudba vydělá – pokud si své odměny sami nevyberete!
Proto je důležité a doporučuje se vynaložit to úsilí a projít procesem registrace u Ochranného svazu autorského nebo místně patřičné kolektivní správy, správné registrace skladeb nebo podepsání publishing dealu s nakladatelem. Někdy mohou být tantiémy nesprávně přiděleny, což se stane, když je skladba nesprávně přiřazena jinému autorovi nebo vydavateli. I to lze napravit a publisher vám s takovou situací pomůže.

Synchronizace nastane, když je hudba synchronizována s vizuálním médiem. Toto je licence a umělec má nárok na licenční honorář za synchronizaci.
Hudbu lze synchronizovat s televizním pořadem, webovou nebo televizní reklamou, filmy a upoutávkami, videohrami, videi z YouTube nebo jinými vizuálními médii, jako jsou aplikace pro smartphony nebo DVD. Hudbu lze také licencovat bez poplatku, ale obecně je výše honoráře předmětem jednání mezi vlastníkem skladby a zvukového záznamu a subjektem, který chce tuto hudbu použít.

Jakmile je hudební skladba synchronizována a produkce je vysílána, generuje honoráře za výkon práv, známé také jako autorské honoráře za synchronizaci. Ty jsou vybírány kolektivní správou a vyplaceny nakladatelům a autorům či skladatelům, vedle jejich honoráře za synchronizaci. Licenční honoráře pocházející z těchto audiovizuálních představení jsou generovány z licenčních poplatků, které vysílací nebo hudební uživatel platí kolektivní správě, a jsou vypočítávány na základě různých proměnných – například toho, jak se hudba používá, jak dlouho, kdy se vysílá atd.

Na některých územích mimo USA se licenční honoráře, které vám náleží v momentě, kdy se film promítá v kině, nazývají divadelní. Licenční poplatky za výkon se ve Spojených státech nevyplácejí, protože kina nejsou povinna platit licenci k užívání hudby obsažené ve filmu na tomto území. Pokud se však film dostane do kin po celém světě, je to velmi zajímavý zdroj příjmů.

Možná budete chtít udělat cover písně jiného autora nebo použít část jejich díla chráněného autorskými právy v nové aranži nebo použít ukázku již existující nahrávky. Existují tři hlavní způsoby, jak toho dosáhnout.
Pokud vytvoříte novou skladbu za použití aspektů již existujícího díla chráněného autorskými právy, jedná se o odvozené dílo. To se stane, když uděláte jazzový aranžmá původně folkové písně atd. Původní vlastník autorských práv bude mít v tomto případě nárok na odměny.

Pokud vytvoříte jiné ztvárnění nebo verzi původní skladby, jedná se o cover. Na některých územích musíte získat povinnou mechanickou licenci prostřednictvím hudebního vydavatelství nebo vlastníka skladby nebo třetí strany. V případě, že cover předvedete na veřejnosti, původnímu skladateli budou dluženy autorské honoráře a ty mu budou vyplaceny kolektivní správou.

Pokud se rozhodnete použít část nahrávky z jiné skladby ve své vlastní skladbě, stále používáte již existující materiál, ale toto se kvalifikuje jako vzorek (sample), definovaný jako doslovné použití. K tomu potřebujete povolení vlastníka práv k zvukovému záznamu i vydavatele (nebo publishers) skladby. Musíte s nimi vyjednat podmínky povolení k použití vzorku, včetně licenčního poplatku na obou stranách a / nebo autorského kreditu ve vaší skladbě.

Metadata jsou pravděpodobně nejdůležitější věcí, kterou je třeba mít na paměti, aby byla zajištěna správná identifikace vaší tvorby. Nesprávná data mohou znamenat ztrátu vašich licenčních honorářů, přiřazení skladeb jinému autorovi a nebo ztrátu kreditu a má to velký vliv i na uživatele hudby – například na streamovacích službách. To je spousta škody, které můžete snadno předejít.

Metadata jsou identifikační data vložená do hudebního souboru, skládající se z mnoha metaznaček většinou ve formě textu, které jsou připojeny ke skladbě a které obsahují všechny podrobnosti, od jména umělce, přes rozdělení autorství, název skladby, datum vydání, číslo skladby, výkonného umělce, obal, žánr a tak dále. Tato data se používají pokaždé, když někdo sestavuje stránku umělce na Spotify, vytváří organizovanou hudební knihovnu nebo identifikuje a přiřazuje hraní v rádiu atd.

Příjmy z licenčních poplatků si dělí mnoho stran, od výkonných umělců po textaře, producenty a skladatele, a proto jsou pro účely výpočtu licenčních honorářů klíčová data o autorství a smluvních právech na výkon autorských práv. Kredity umělce jsou také hlavním způsobem, jak se skladatelé, producenti, muzikanti a zvukoví inženýři mohou zviditelnit v hudebním průmyslu.

Třetí typ, který bychom mohli nazvat metadata doporučení, se skládá ze subjektivních tagů, jejichž cílem je nastínit obsah nahrávky a popsat, jak zní. Náladové tagy, žánrové tagy, tagy podobnosti s ostatními umělci – metadata doporučení se používají k vytvoření smysluplného propojení mezi skladbami a stávají se obrovským rozlišovacím faktorem pro streamovací služby, ale také pro profesionály, a co je nejdůležitější, pro synchronizaci do filmů.

Existuje mnoho informací o tom, jak různé DSP zacházejí s tímto tagováním, a vše je otázkou vývoje, ale kvůli vašemu příjmu nenechávejte tuto oblast na náhodu.

Aby vám mohly být vypláceny tantiémy, musí kolektivní správy sledovat, registrovat vaše písně a vybírat autorské honoráře. Pojem “kolektivní správa“ používáme jako obecný pojem na mezinárodní úrovni, zatímco ve Spojených státech se používá výraz PRO nebo organizace pro výkonná práva.

PRO (performance rights organization) nebo správa vykonných práv je odpovědná za výběr poplatků za veřejné předvedení skladby. Restaurace, bary, kluby, streamovací služby nebo jakýkoli jiný subjekt, který používá hudbu na veřejnosti, je povinen platit licenci. PRO vybírá tyto licenční poplatky jménem skladatelů a hudebních vydavatelů a poté jim vyplácí odměny ve formě autorských honorářů. Pravidla různých PRO se mohou lišit v tom, jak vyplácejí podíl vydavatele na licenčních honorářích.

Mezinárodně jsou výběrové společnosti označovány jako kolektivní správy (CMO – collective management organization). Jsou ekvivalentem PRO, ale jejich podmínky se mohou lišit v závislosti na území. Kolektivní správy, stejně jako PRO, shromažďují a vyplácejí podíl autora na výkonných honorářích. Rovněž, s výjimkou německé správy GEMA a amerických PROs, vybírají mechanické licenční poplatky. Pokud máte mezinárodní zastoupení, je třeba na tyto rozdíly v mezinárodním prostředí myslet.

Pokud PRO nebo CMO nevybírá mechanické licenční poplatky, existuje agentura pro mechanická práva, která vybírá a vyplácí mechanické licenční poplatky. Ty vznikají, když je vaše skladba reprodukována.

Chcete-li vybírat své odměny musíte se registrovat u  Ochranného svazu autorského. Prvním krokem je registrace sebe a svých skladeb. Když to uděláte, obdržíte číslo IPI, což je zkratka pro Interested Parties Information číslo, číslo pro zůčastněné strany. Toto je vaše identifikační číslo jako skladatele a spojuje vás s vašimi skladbami. Tímto způsobem můžete zajistit, že vám budou vypláceny vaše licenční honoráře.

Dalším krokem je registrace vašich skladeb, kde sdělíte kolektivní správě název písně, kdo ji napsal a kdo má administrativní nakladatelská práva. Jakmile to uděláte, obdržíte mezinárodní standardní pracovní kód nebo ISWC (International Standard Work Code). Jedná se o identifikátor vaší skladby, který je pro vaši skladbu jedinečný a používá se ke sledování této skladby a jejích licenčních poplatků.
Jakmile distribuujete svou skladbu, bude jí přidělen mezinárodní standardní záznamový kód neboli ISRC (International Standard Recording Code). Toto je identifikátor záznamu písně. Vydavatel to používá ke sledování a výběru licenčních poplatků. Tento kód vydává váš distributor.
Pokud, nebo jakmile, je vaše píseň použita mezinárodně, máte nárok na licenční honoráře.
Jako samostatný autor bez vydavatele budete mít spoustu práce s registrací všech svých skladeb. Pokud váháte v tomto rozhodování, můžete přijít k nám do BrainZone Sync & Publishing a my vám pomůžeme orientovat se ve světě mezinárodního publishingu a zvolit správný směr pro vaši kariéru.

Když je skladba dokončena, autor si nárokuje vlastnictví práv k písni, která je rozdělena mezi hlavní nahrávku (master) a skladbu. Jak již víme, práva k nahrávce jsou smluvně sjednána v závislosti na situaci, ve které byl záznam proveden – podle podmínek distributora nebo vašeho vztahu k labelu atd. Vaše vlastnictví skladby je však o něco, co se jen tak nerozděluje.

Skladba je rozdělena na podíl autora, který tvoří 50% celku, a podíl nakladatele, což je dalších 50%.
Podíl autora je procento vlastnických práv, které lze připsat autorovi nebo skladateli.
Podíl vydavatele je podíl na výnosech z výkonných práv, který patří skladateli, pokud se nerozhodnete uzavřít dohodu o partnerství s jiným vydavatelem.

Důvodů, proč uzavřít nakladatelskou, nebo publishing smlouvu, je mnoho, hlavně ten, že dostanete zaplaceno včas a že váš publisher bude schopen sjednat a zajistit obchodní příležitosti a příležitosti k synchronizaci, na které je jinak obtížné dosáhnout. Než se rozhodnete, jakou podporu pro svůj katalog potřebujete a chcete, podívejme se na rozdíl mezi smlouvou o správě a smlouvou o společném vydávání.

Když se rozhodnete uzavřít smlouvu o správě s publishing administrátorem, ponecháte si 100% svých autorských práv a vzdáte se 10–25% svých výkonných práv. Honorář z těchto práv si ponechá publisher jako správní poplatek a obvykle takový vztah trvá po dobu 1–3 let. Publishing administrátoři mají mezinárodní vztahy s výkonnými i mechanickými kolektivními správci, což usnadňuje výběr vašich licenčních odměn. Tento typ smlouvy nezahrnuje kreativní služby, ale mohou zahrnovat zálohu, která je vám vyplacena, a která se poté kompenzuje stejným způsobem jako u jiných typů dohod.

Pokud uvažujete o co-publishing dohodě, obvykle si ponecháte 100% vašeho autorského podílu a 50% vašeho vydavatelského podílu přiřadíte svému publisherovi. Podrobnosti takové dohody jsou otázkou jednání. Obecně tento typ smlouvy otvírá umělci více možností, než dohoda o administrativní správě.
Podmínkou ale může být minimální počet skladeb, které musí mít určitou komerčně uspokojivou kvalitu, nebo se může jednat o několik skladeb nahraných a vydaných pod konkrétním labelem. Získáte ale partnera, který má incentivu posílat vaše písně hudebním supervizorům pro synchronizaci v televizi, filmu a reklamě, domlouvá pro vás psaní s dalšími umělci, posílá ukázky labelům, aby je nahráli a vydali významní umělci, a tak dále.
Součástí této dohody jsou navíc administrativní povinnosti. Důležitým faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je odevzdání určité části vaší tvůrčí kontroly na určité časové období, což znamená, že si vydavatelská společnost ponechá práva na vaše skladby napsané v rámci vzájemné dohody. Jedním zajímavým lákadlem ale je záloha, což je záloha na vaše autorské honoráře, které se jako obvykle musí vašemu vydavateli vrátit, než vám budou z vašich skladeb vyplaceny jakékoli autorské výkonné honoráře.

V dohodě o dílo je skladateli vyplacen paušální poplatek a na oplátku se vzdává autorských kreditů, a tedy veškerých vlastnických a výkonných práv po dobu životnosti autorských práv. Může se jednat o záznam zvuků, které si objedná umělec a které chce použít pro svoji skladbu, například hluk ulice, zpěv ptáků apod. Takováto práce může být velmi užitečnou zkušeností z důvodů vytváření kontaktů, a je to výdělek, než vám začne vynášet vaše vlastní tvorba.

Exkluzivní autorská dohoda je typem smlouvy, při které je skladateli vyplácena pravidelná záloha a ten přiděluje vydavateli 100% svého vydavatelského podílu. Vydavatel takovou zálohu obvyklým způsobem kompenzuje a u tohoto typu smlouvy obvykle plní administrativní i kreativní povinnosti. Tento typ dohody je obvykle nabízen autorům s prokázanou tvůrčí historií.

Jako skladatel si můžete založit vlastní nakladatelskou společnost, nebo se můžete rozhodnout podepsat smlouvu se zavedeným nakladatelem – publisherem.
Být si svým vlastním vydavatelem má výhody a nevýhody. Ponecháte si veškeré licenční honoráře z výkonu vašich práv, a máte volné ruce podepsat smlouvu kdykoli v budoucnu, zatímco si chráníte všechnu vaši tvorbu – vaše aktiva. Nevýhodné ale je, že tato práce je nákladná, administrace je velká pracovní zátěž a je dobré vzít v úvahu, zda si přejete, aby vám bránila vaší tvůrčí činnosti každý den.

Ať už uvažujete o kterékoli z možností, neváhejte se obrátit na náš tým odborníků, který vám poradí s jakýmikoli dotazy.